Koňská šílenství

Zdroj: gamefaqs

Šílenství školaček po koních musí připadat téměř každému, kdo není v jejich kůži, až absurdní. Hysterická mánie, přiživovaná různými roztomilými komerčními hračkami, časopisy a hrami na počítači, je až neuvěřitelná a mnohdy pro rodiče značně nákladná.

Z pozice dospěláka mám z koní respekt, je to velké a statné zvíře. Nejsem koňařka, ale člověk z města. Ale také si pamatuji, že když jsem byla dítko školou povinné, kůň nebyl takovým hitem a představa, že bychom se o něho měli starat, byla v našich myslích jakýmsi krokem zpět.

Je ovšem otázkou, do jaké míry se dnešní dívky  skutečně chtějí o koně starat, hřebelcovat a vynáset „použitou“ podestýlku. Emoční svět je totiž plný jen nádherných voňavých poslušných koní, jejichž péče vyžaduje jen stejné pohyby myší.

Dávno tomu, co české holky vyměnily plyšového méďu za poníka nebo koně. Počítačové hry na tuto tématiku jsou víceméně sestaveny na stejném principu, přesto jsou po nich holky šílené a vyžadují po rodičích novější a novější verze Horsez, Barbie – Dobrodružství s koňmi, Hřebčín u Bílého potoka, Pony Ranch, Pony přátelé, Svět koní a další komerční vychytávky.

Dívky neunaví neustálé stereotypní pohyby, kdy musí v určitých intervalech svého koně hřebelcovat, starat se o kopyta, ozdobit ho cetkami, učit se jezdectví a po té i závodit. Některé verze dovolují prozkoumávat terén, hledat ztracené hříbě nebo vyfotit různé momentky.

Po grafické stránce jsou hry většinou průměrné některé i s lepší grafikou, dostatečně však plní funkci nadšení dívek a sbírání různých ocenění. Nevýhodou je, že některé hry (např. Hřebčín u Bílého potoka, Ponny friends) jsou doplněné jen titulky bez mluveného komentáře.

Foto: game-hall

Naopak Barbie – Dobrodružství s koňmi je přemrštěná mluveným slovem. Ve všech hrách, kde je hlavní postavou blonďatá Barbie, se neustále mluví a mluví a chválí a pobízí a vtipkuje s vrstevníky. Děvčata jsou bezmezně odměňována pochvalnými slovy  za výborný vkus a vynikající výcvik i po několikavteřinových intervalech.

Koňská mánie se prodrala až do Facebooku pod hlavičkou Ubisoftu nabízí Horse Saga. Hra se stává zpočátku stejně jako její konkurentky spíše klikací hrou, kdy se staráte o koně. Poté se učíte jezdit a závodit a získat co nejlepší čas. Chovem si lze vybrat a vychovat vedoucí závodní koně, pomocí mincí lze koně ozdobit a lépe trénovat. Protože se hra odehrává v sociální síti, můžeme navštěvovat sousedy.

Jinou sférou je online – původně dánská – koňská hra Bella Sara, podporovaná česky psaným papírovým měsíčníkem, jenž obsahuje karty s kódy pro získání nových koní či výbavy do svých prostor. Karty se dají koupit i samostatně a nemnohé si předávají fanynky na internetu zdarma. Koně jsou zde z bájné země Sever Severu, mluví lidskou řečí (používají se titulky), jsou extrémně vykrášlení, někteří okřídlení či doplněni jinými pohádkovými rysy. Jedná se o jistou fantasy, která získala mezinárodní oblibu u dívčích hráček. Kromě klasické péče o koně jako hřebelcování, krmení apod., hlavní hrdinka prožívá různá dobrodružství prozkoumáváním terénu i s dostupnou mapou a plní jednotlivé úkoly.

 

Komunikuje s různými dalšími naprogramovanými účastníky hry (nejedná se o online komunikaci s  přihlášenými hráči). Dívka si vybírá z otázek vepsaných v dolní liště v titulcích tu, kterou chce nejlépe zvolit pro komunikaci. Nevýhodou je, že některé titulky nejsou kompletně přeložené z angličtiny.

Zdroj: bellasara

Ze všech her o koních, postavené na stejném nebo podobném principu, je právě Bella Sara tou nejoriginálnější verzí s mnoha příběhy, které se vyvíjejí a přidávají na web, a o jejichž otevření informuje Bella Sara ve svých magazínech. Hra je dostupná zdarma. Nicméně není všechno zlato, co se třpytí. Hra vede k dobrovolnému doplňkovému nákupu dražších originál hraček, časopisů a kartiček Bella Sara.

Není však jedinou hrou, která se prezentuje na svých webových propagačních stránkách. V současné době, jakmile produkt nemá svůj vlastní profil na internetu, jakoby nebyl. Dětští spotřebitelé získávají navíc bonus v podobě různých plakátů, spořičů obrazovky, omalovánek, puzzle či dalších menších her.

Stejným příkladem jsou Ponyho přátelé (Pony friends 2). Za doprovodu sladké hudby si mohou dívky nazdobit svůj povlak na peřiny a zahrát kvíz nebo minihru, kde dívka při jízdě na koni fotí zvířata v lese. Hra se poměrně dlouho načítá, nicméně nabízí pak velmi pěknou grafiku. A reálný pohled přímo ze sedla.

V mnohých konkurenčních hrách o koních totiž dívky ovládají často koně pouze z pohledu nestranného diváka nebo nepřirozeně z výšky, jen v některých lze přepnout na pozici sedla.

Uvidíme, jak tahle móda dlouho vydrží. U dívek mají však koně a poníci větší potenciál než bakugami nebo gormiti, které také silně útočí na dětské spotřebitele. V kombinaci s oblíkacími holčičími hrami, kdy si vytváří ideální princeznu včetně nehtů a make upu, a s péčí o zidealizovaného lychokopytníka si tak dívka vytváří svůj krásný fantasy příběh, který může sdílet se svými vrstevnicemi.

Zdroj: ponyfriends

Psychologové by mohli namítnout, že se jedná jen o líbivý tahák a povyšování povrchního ideálu. Já v tom takové zlo nevidím, netráví dívky u počítače přeci jenom veškerý volný čas. Doufám. A holky vždy víc inklinují k věcem „mírumilovnějšího“ charakteru. A nakonec -  ony z toho stejně vyrostou.

Komentáře