Preview: To the Moon přinese zábavu i melancholii

Pustila jsem si trailer To the Moon, když doslova magneticky přitáhl pohled mé dcery. „Mami, můžeš mi to sehnat?“ Zněla otázka. Odpověď nebyla tak vstřícná, neboť –  Ještě nikoliv – Kan Gao Freebird tuto emocionálně podbarvenou hru zpřístupní veřejnosti až na podzim tohoto roku.

To the Moon vypráví příběh Johnyho – muže na sklonku svého života – a dvou vědců, kteří chtějí změnit Johnyho vzpomínky proto, aby mu pomohli realizovat jeho nesplněné přání. „Existuje technologie, která umožňuje lékařům utkat umělé vzpomínky. Takové, že pacienti mohou požádat o to, aby se (lékaři) pokusili změnit jejich mysl a probudili se s pamětí na věci, které se ve skutečnosti nestali,“ píší oficiální stránky hry. Vykonstruované vzpomínky se na pevno usadí v lidském mozku. Ale člověk nemá klid na duši. Najednou tu vzniká boj – mezi novými a skutečnými vzpomínkami a člověk přestává normálně fungovat. A tak přichází operace, jejímž cílem je jen splnit lidem na smrtelné posteli to, co chtěli předtím udělat se svými životy, ale nemohli.

Lékaři mají jedinečnou možnost vstoupit do pacientových vzpomínek, aby je „správně“ – podle subjektivních představ –  rekonstruovali. Putují časem až do míst, na které pacient poukázal. Lékaři pochodují mozkem cizího člověka a spravují jeho mysl a vzpomínky přesně podle instrukcí „posledních přání“.

A úspěchem je, že se pacient probudí jako ze snu, v němž prožil právě takový život, který nikdy předtím neměl, ale chtěl a po této „operaci“ se cítil skutečně blaženě.

Přesně tak postupují Dr. Rosalene a Dr. W., aby splnili přání postaršího muže Johnyho. Putují Johnyho minulostí v jeho mozku. A skládá se tak kousek po kousku celý příběh, až objevíte to, co si tento starý muž vybral jako své poslední přání.

A jeho poslední přáním je, dostat se na Měsíc.

Kan Gao Freebird řekl, že celý herní scénář byl nesen v duchu osobní události. Týká se jeho vnitřních pocitů ohledně úmrtí a lítosti. Před pár lety měl jeho dědeček srdeční příhodu. Naštěstí se později zotavil, do těla mu byl vložen kardiostimulátor. Ale Kana to vedlo k přejímání o smrti a koncích, které si člověk musí projít. Jednou totiž podle jeho slov přijde den, kdy se člověk zastaví, podívá se zpátky na svůj život a bude litovat, že nemohl něco udělat, a rád by ten čas vrátil a své sny splnil.

Je to hra a je to tragikomedie.

The moon

Je to prostě zvláštní hra.

Líbí se mi hry, za kterými je něco víc, než jen komerční scénář. Vystřílet vše kolem sebe a pokořit nepřítele – to možná vyřeší momentální vztek, konflikt, který jsme si přinesli z práce a virtuálně jsme se nad osobou, jež nám pokazila půlku dne, vyřádili bez tlaku svědomí.

Ale pak jsou tu hry, nad kterými když se zamyslíte, proč vznikly, co chtějí svým mementem říci a co vůbec vedlo autora k nápadu, pak nabýváte pocitu, že máte v ruce víc, než jen hru. Je to příběh, který se vám – ať chcete nebo ne – vetkává do mozku a říkáte si, kdybych já byl Johny, o co bych lékaře požádal? A věřte, byl by to asi dlouhý seznam.

Každá vzpomínka je blokována jistou bariérou a hráč musí získat odkazy z každé paměti, aby rozbil bariéru lokální vzpomínky a mohl se dostat dál. Nejedná se vždy o stejný mechanismus. Jsou zde také různé mini hry a hádanky roztroušené po prostoru.

Jako i hudba v pozadí, složená rovněž Gao s vokály krásné Laury Shigihara.

Máte-li čas nejen hrát, ale i přemýšlet o tom, co hrajete, pak „To the Moon“ bude vaší podzimní výzvou. Preview vypadá více než dobře – dovedu si představit i Schopenhauera i C. G. Junga 21. století, jak sedí u PC a drátky v hlavě jim předkládají další teorie.

Nicméně, uvidíme později na review, jestli velká myšlenka splnila svá očekávání.

Komentáře