Recenze: Virtua Tennis 4

Prázdniny jsou ve své polovině, podzim se pomalu blíží a s ním i období sportovních her. Hráči se mohou těšit na celou řadu titulů od fotbalu (FIFA 12), přes formule (F1 11) až třeba po basketbal (NBA 2K12). Tentokrát se však mohli hráči dočkat jednoho sportovního pokračování již během léta a za všechno může SEGA. Ta totiž v průběhu „okurkové sezony“ přispěchala se čtvrtým pokračováním svého tenisového simulátoru, který se jako vždy i tentokrát od simulace tohoto sportu značně odchýlil. Na to, jak arkádové pojetí dopadlo, se můžete podívat v následující recenzi.

Kde je Berdych?

První, s čím na vás autoři hry vyrukují, je úvodní animace, ve které vám dávají jasně najevo, že jejich marketingové oddělení uzavřelo smlouvy s několika předními tenisty světa a ty největší vám ve stylizované grafice představují. Když se však podíváte na soupisku tenistů pořádně, celou řadu z nich tam nenajdete a pro nás jistě nejzajímavější jména jako Berdych, Kvitová či Štěpánek zde nenajdete. Zejména u prvních dvou jmenovaných je to s podivem, jelikož (i bez započítání vítězství Petry Kvitové ve Wimbledonu, které samozřejmě autoři nemohli brát v potaz) se oba dva pohybují na vysokých pozicích v žebříčku ATP, Berdych dokonce již několik let v první desítce. Jejich absence je sice škoda, ale můžete se tu setkat s celou řadou špičkových tenistů – Federer, Nadal, Djokovic, Sharapovová či Williamsová. Fanoušci tenisu si jistě svého oblíbence najdou.

Jakmile hru spustíte a dostanete se přes úvodní video, okamžitě poznáte, že se jedná o téměř dokonalou konverzi z konzolové verze. Téměř dokonalou proto, že jediným zásadním problémem, se kterým se PC hráč setká, je nedokonalá podpora klávesnice a myši. Na ovládání myší okamžitě zapomeňte, s klávesnicí si sice vystačíte (ovládání je jí více než dostatečně přizpůsobeno), ale třeba při tvoření svého tenisty na napsání jména na klávesnici zapomeňte. Tak daleko se SEGA nedostala. Oproti ostatním sportovním titulům však dokázala ovládání natolik dobře uzpůsobit potřebám klávesnice, že si během hraní nebudete moci stěžovat. Je však jasné, že ovládání gamepadem je nejen lepší, ale nepoměrně pohodlnější. Virtua Tennis 4 je prostě konzolovka.

Revoluci nečekejte

V menu na vás čeká několik módů – World Tour, Arcade, Exhibition, Practice, Party a Online. Jedná se o klasický výčet každí sportovní hry. Arcade je jednoduchý turnaj hraný na jeden dvougemový set. Exhibice je jediným módem, ve kterém si můžete nastavit kompletně vše od počtu her, hráčů až po výběr tenistů. Bohužel však nejde jeden s druhým žádným způsobem propojit, klasický třísetový turnaj na šest gemů si tedy nezahrajete. Jediný způsob je pak utéci do online režimu. Ten sice neobnáší nic speciálního, ale hra proti reálným soupeřům alespoň na chvíli zabaví. Party mód je jednoduchým režimem pro několik hráčů na jednom PC, ve kterém si budete moci zahrát hříčky odemknuté v posledním módu, World Tour. Ten je režimem kariéry, který se od předchozích dílů Virtua Tennis znatelně liší.

World Tour kariéra

World Tour je nově řešen formou jakési stolní hry. Máte několik funkčních kartiček, podle kterých se rozhodujete, co dále uděláte. Máte vždy tři náhodně vylosované kartičky pohybu (pohyb o 1, 2, 3 nebo 4 pole) a pak několik pozic na kartičky, které můžete nakoupit v Manager Centru (jedno z polí na herním plánu). Tam si následně budete moci zakoupit pohybové kartičky dle svého výběru, kupón na masáž, kartičku na kompletní výměnu všech karet nebo si zde budete moci najmout manažera, který vám na týden pomůže s nabíráním hvězd, ty jsou jakýmsi ekvivalentem bodového hodnocení žebříčku ATP – čím více jich máte, tím výše jste v žebříčku, a čím výše jste, tím více turnajů můžete navštěvovat, případně jste do některých větších turnajů nasazeni bez nutnosti hrát kvalifikaci.

Hvězdy můžete získávat hned několika způsoby. Prvním z nich jsou logicky zápasy, ty jsou po celou kariéru hrány stejně jako v Arcade modu – jeden dvougemový set. Exhibiční zápasy dokonce na jeden gem, přičemž máte vždy výhodu prvního podávajícího. Počet hvězd z utkání se odvíjí jak od toho, zda jste hrál turnaj, jeden zápas nebo speciální zápas proti známým hráčům, ale také podle průběhu utkání. Čím lépe utkáním projdete, tím více bonusových hvězd dostanete (jestliže neztratíte ani jeden balon, dostanete hvězd nejvíce). Bonusy následně získáte i podle toho kolik a jakých manažerů máte.

Charitativní tenista

Dalšími možnostmi, jak se k hvězdám dostat, jsou různé charitativní akce. Jednou se můžete zúčastnit autogramiády, jindy si můžete jít zatrénovat s dětmi. Pozor však na vaší vytíženost před zápasy či turnaji. Každá akce vám totiž ubere kondici, podle které se následně odvíjí vaše rychlost a kvalita hry v zápase. Ať už odehrajete turnaj nebo budete podepisovat svá trička, vše se následně odrazí ve vaší kondici. Tu si můžete doplnit pomocí dovolených či masáží a nesmíme zapomenout ani na možnost zvyšování celkové kondice v trénincích. Ty jsou vyvedeny velice pěknými minihrami – jednou budete trefovat pohyblivé terče, jindy zase skládat pokerové kombinace. To vše pomocí balonu a tenisové rakety, nejenže si tedy zvýšíte své atributy ve hře samotné, tréninky vám pomohou i ve výuce ovládání a získání toho pravého pocitu jak a kdy balon udeřit. Po úspěšném splnění se vám navíc odemknou v Party modu.

Kariéra je tedy vyvedena oproti minulým dílům naprosto jinak a nutno říci, že opravdu pěkně. Hra vám ubíhá, vy se podíváte do všech koutů světa nevyjímaje Prahu a… když se do hry začnete pěkně dostávat a zápasy vám jdou pěkně od ruky, přijde konec. Ano, World Tour je pouze na čtyři sezony a konec. Nemáte možnost dál pokračovat a vybudovat svého hráče až na naprostý vrchol (tedy pokud se vám to nepodaří již během čtyř sezon). Postava vám sice zůstane, ale jestliže spustíte World Tour se stejným hráčem znovu, budete začínat znovu s nulou hvězd na svém účtu. Obrovská škoda a vůbec by nevadilo, kdyby hráč mohl hrát dál a bojovat o udržení v nejlepší desítce tak dlouho, jak uzná za vhodné.

Skvělá arkáda ve starším kabátku

Samotná hra je vyvedená ve velice arkádovém pojetí. Ke hraní vám postačí směrová tlačítka a čtyři další pro údery, z toho jedno pro využití tzv. Mach Momentum, čili superúderu použijete maximálně dvakrát za zápas. Jednoduše ukážete směr a úder, jakým chcete míč odpálit, nic víc na hráče nečeká a jedinou věcí, kterou může úder ovlivnit, je pozice pro odpal, na které byste měli být co nejdříve, nebo vám třeba podklouznou nohy. Nevynucené chyby jako outy nebo odpaly do sítě na nižších obtížnostech nečekejte vůbec, na vyšších opravdu výjimečně. Virtua Tennis 4 je oddychovou, ve které se moc namáhat nemusíte.

Na grafickém zpracování je hodně znát, že engine není žádným miminkem, a i když z pohledu TV kamery neuvidíte moc detailů, stejně poznáte, že jsou už pár let za dnešním standardem. Autoři hry navíc do hry vložili hudební podklad, který je jedním slovem otřesný. Nejenže neuslyšíte zvuky balonu, hráčů a diváků, ale bude vás hudba neustále otravovat a nudit. V menu bychom nic nenamítali, ale během hry opravdu ne.

Virtua Tennis 4 je arkáda každým coulem a dává to jasně najevo – ovládání, systém hraní, možnosti, to vše dělá ze hry absolutního ignoranta simulace, ale vůbec to není na škodu. Hra příjemně utíká, nemusíte si s ničím příliš lámat hlavu, a pokud si nastavíte obtížnost na nejvyšší, budou pro vás některé zápasy dostatečnou výzvou. Jednoduchý tenis ve starším kabátku a dvěma desítkami licencovaných hráčů je sice na míle vzdálený simulaci, ale funguje výborně. Výborná volba pro dlouhé letní večery.

Hodnocení redakce

(7/10)

Komentáře