Už brzy bude Limbo na PS3!

Oficiální zpráva říká, že Limbo PS3 bude uvolněno pro Spojené státy 19. července a pro nás Evropany o den později. Cena nebyla ještě zveřejněna. Nicméně „Předpeklí“ jste si mohli zahrát už dříve třeba na Xbox 360. Jestliže však o Limbu slyšíte poprvé, vězte, že je to magneticky černobílá temnota. Je to prostě jiné. Znáte to – hrajete spoustu her, které se snaží být audiovizuálně dokonalé, až vám to někdy počítač se všemi skype, icq a podobnými věcmi nečekaně se-k-á-á. Ale říkáte si – ano, dali si práci, je to perfektní. A pak se vám dostanou do ruky úplně jiné kousky, které si vystačí třeba se dvěma barvami, i když striktně bílá (nebo spíš šedá) a černá vlastně ani barvy nejsou, a s figurkou malého chlapce, jemuž svítí bílé značky místo očí. Vypadá jako svůj vlastní stín, ale se světlem v očích. Limbo je prostě jiný. A z přemíry barev a dokonalosti někdy prahnete sednout si k něčemu takovému a hrajete v potemnělých nocích a nechcete odejít. Je to jednoduché, jasné a lákavé.

Podíváte se na trailer a řeknete si, to chci. Má podobnou sílu jako naše Machinarium. Nic naplat, někdy prostě v jednoduchosti je krása.

Malý chlapec běhá nebezpečnou černou krajinou a musí se vyvarovat určitým nástrahám. Občas máte pocit, že jste spadli do starého filmu, obraz je zrnitý, okolí je tiché s minimální zvukovou kulisou, takové to ticho před bouří. Limbo prostě koketuje s uměním. Mohli jste  slyšet, že se dá srovnávat s německým expresionismem, což je záležitost období naší první republiky a pár let potom, která ovlivnila horory a film noir. Časově trochu z ruky zdá se, a přesto působivé. Kritika je různorodá, někdo za jednoduchostí hledá další skrytý význam, jiní kritizují příliš vysoké náklady ke vzniku ne zas tak časově náročné hry. A přesto Limbo bylo v roce 2010 nejprodávanější na Xbox 360.

Vedete chlapce po celé délce obrazovky, dopředu nebo zpátky, může skákat, šplhat, používat žebříky a lana či tlačit předměty. Tmavábarva často hned na první pohled neprozradí skryté pasti. Všude číhají různé kreatury jako obří pavouk, červy apod. Nepřátele je potřeba zlikvidovat, nebo oni zlikvidují vás. V druhé polovině hry jsou více patrné hádanky a pasti na mechanických principech. Někdy situaci nevystihnete a nějaký stroj prostě chlapce zabije. Návrat je k poslednímu checkpointu a postupujete dál. Naštěstí zde není limit, kolikrát chlapec v Předpeklí neuspěje. Není to sice žádná radost zdolávat jednu překážku pořád dokola, ale aspoň víte, že i po desátém rozdrcení na kusy na ozubených kolech opět vstanete a jdete vstříc dál svému cíli. Určitě to zní krutě, ale určitý styl temnoty v černobílém, nebo spíš černošedém poli vypadá opravdu jen jako hororový žánr a vůbec ne jako masovražedný hnus. Uleknete se sice (možná) okolo stojících šibenic a na nich klimbajících těl, ale ne s odporem.

Chcete znát konec? Kam chlapec dojde a jaké bude rozuzlení? Vyjde na „barevný“ svět? Ale asi není na místě, abych otvírala tuhle skříňku.

Na jednu stranu – je to jen hra, a kolik vyvolala různých polemik! Někdo v celé té drtivé ponuré atmosféře vidí náboženský charakter, něco jako očistec. Ti, co se neupínají ke křesťanství, ale koukají více do mytologie, vidí chlapce a jeho sestru, pro níž klučík absolvuje tuto pouť, už mrtví, je to taková ponurá cesta podsvětím.

Přehnaná metafyzika je někdy na škodu. Nechme to prostě, jak to je. Malý chlapec musí překonávat různé překážky ve fakt povedeném hororu. Když se podíváte na video, na to temné ticho, dokud nespadne nějaká past, tak prostě víte, že to chcete zkusit.

Hodnocení redakce

(9/10)

zdroj foto: destructoid.com

Komentáře

Tags: ,